Angeliku jsem viděla poprvé v 16 letech. Pochopitelně se mi nejvíc líbit díl první. Byl pro mne tehdy pohádkou o lásce, kterou romantická duše toužila zažít. Na novou Angeliku jsem byla velmi zvědavá. Shlédla jsem ji několikrát. a po 25 letech jsem musela konstatovat, že byla taková jako je sám život - málo romantická ale silná.
Nám ženám se líbí napětí mezi hlavními hrdiny a svádění. Zde to zdánlivě chybělo. Angelika se nezamilovala na první pohled a Joffrey byl sice charismatický, ale proti Angelice starý muž. Přesto, že mezi nimi nakonec láska byla. Jen nebyla stavěna na odiv. Od začátku filmu toužila Angelika být volná, aby mohla rozhodovat o svém životě. Koneckonců pokud si ji Joffrey vybral za manželku z čistě obchodních důvodů, těžko od ní mohl lásku očekávat a tak i první manželská noc měla být pro oba obchodní záležitostí. Ona odmítla plnit své povinnosti, což se tehdy asi moc nedělalo. A co víc Joffrey to akceptoval. A nakonec ji dokonce jako pravý gentleman ze svazku manželského uvolnil s tím, že vše svedou na jeho impotenci. No který chlap v naší době by toho byl schopný a co potom ve středověku. Ten jeho klid, ze něhož nebylo možno nic vyčíst, by vyprovokoval každou ženu mého věku. Já bych se ho nakonec pokusila svést, pro což se vlastně rozhodla i Angelika.
A tak musím konstatovat, že první Angelika mne oslovila v 16 letech, a ta druhá zase v 41 letech. Nemluvě o tom, že Gérard Lanvin byl v té roli úžasný a Nora zase skvěle zahrála mladou holku plnou hrdosti, odvahy a energie.
Romantika pro ty "déle" dospělé
Petra | 14.04.2016